První výlet jsme si udělali do města LINDOS.Zastávka byla kousek od hotelu a spoj přijel s minimálním zpožděním. Golfáč nám řidič ochotně uložil do zavazadlového prostoru a vyrazili jsme podél pobřeží do města Lindos. Autobusy staví na velikém parkovišti nad městem, opodál se nachází parkoviště pro auta a dolů do města se schází pěšky.
Na první pohled vás už zdálky upoutá akropole s chrámem Athény Lindské ze 4. stol. př.n.l., rozkládající se na strmé skále nad městem. Na rozvalinách vznikl hrad, který později johanité přestavěli na mohutnou pevnost.
Pohlednice zakoupená v Lindosu
Ulicí jsme sešli na Náměstí Svobody ( Plateia Eleftherias), kde začíná jakási vstupní brána do města. Tady potkáte maximálně tříkolku nebo skútr a také oslíky, kteří mají hned na začátku stanoviště (jízda stojí 5 eur). S Davídkem jsme se na ně moc těšili, dopředu jsme plánovali, že se necháme vyvézt na jejich hřbetu ke hradu. Dokonce zde mají místnost, kde nám odložili kočárek a který jsme si vyzvedli na zpáteční cestě.Nasedli jsme na oslíky, byli vždy po dvou přivázáni za sebou. Jela jsem vepředu, můj se jmenoval (jak jinak než) Zorbas a Davčův byl přivázaný za mnou. Líbilo se mi, že nás nikdo nevedl, oslíci moc dobře znali cestu a reagovali pouze na vodičův hlas, který se ozýval za námi. Manžel se ujal role fotografa a kameramana, běžel před námi a snažil se, co mu síly a prostor stačily. Cupitali jsme úzkými uličkami mezi sněhobílými domy, do dlažbě, po schodech…v jedné uličce byl schovaný místní fotograf, který každého vyfotí, fotky vystaví na nástěnku u oslů a kdo má zájem, může si fotku zakoupit (4 eura).
4x foto: Robert Zink
V uličkách se činí zametači, kteří po oslích ihned uklidí koblížky. Vodič byl velmi ochotný pán, který nás sám od sebe zastavoval na pěkných výhledech, aby měl manžel šanci nás předběhnout a vyfotit. U hradeb je konečná, dolů už většinou turisté chodí pěšky, vodič se vás zeptá, jestli má čekat a když ne, ihned se vydá na sestup zpátky do města. Davča byl spokojený, ani se mu nechtělo dolů ze sedla.Zaplatili jsme 6 euro u vstupu do hradu a vyšli na terasu s výhledem na Lindský záliv. Malého velmi lákalo házení kamenů přes hradby a když jsme mu to zatrhli, nafoukl se a trucoval. Vyšli jsme hodně schodů ke vstupní bráně na akropoli, kluci mě čekali, než jsem oběhla zbytky chrámu a pofotila výhledy. Zhora je krásně vidět celé město, většina taveren má místo střechy terasu, zátoka Sv.Pavla se dvěma plážemi, kostel Panagia,…Nádherný výhled.Sešli jsme na písčitou pláž Megalos Gialos, Davča se vyřádil s pískem a lopatkou, nechtěl ale do vody, jak k němu dojela vlnka, pištěl na celé kolo.Do odjezdu posledního autobusu jsme měli dost času, nebylo kam spěchat, proplétali jsme se uličkami, nutno říct, že to pro nás byl velký zážitek, zkoumali jsme, kam která ulička vede a obdivovali jsme krásné masivní dveře domů, každé jiné. Město je úžasné, hotový labyrint uliček, krámky, taverny, kostelíky a odevšad je vidět skála s akropolí…tu atmosféru musíte zažít.Propletli jsme se na náměstí, kterému vévodil mohutný strom bobkový list. Odtud už není daleko do Pavlovy zátoky se dvěma malými plážemi. Stihli jsme se podívat na obě. Zátoka je skoro uzavřená skalami, mezi nimi je jen vjezd pro loďky. V průzračné vodě jsou vidět hejna barevných rybek a v blízkosti mola krabi všech velikostí.
V uličkách města…Foto: Robert Zink
Zbylo nám dost času na prohlížení obchůdků, malý se zatím prospal na kočárku, potom chtěl znovu vidět oslíky, ale nebylo jednoduché se k nim dostat, během dne ve městě přibyde turistů a uličky jsou doslova ucpané. Na stanovišti jich bylo jen pár a brzy žádný, jsou turisty hojně využívaní. Pokud se chystáte Lindos navštívit, pamatujte, že musíte do města dorazit co nejdříve, naskočit na osly a jet rovnou ke hradu. Takto máte šanci pofotit si v klidu památky, než bude hrad praskat ve švech.Nám se všechno zadařilo podle plánu, veliký nápor jsme chytili až cestou ven z města.Neskutečně romantická je prý večerní návštěva Lindu, kdo si půjčí auto, může si tam večer zajet. Poslední spoj směr Kolymbia nám jel už v 15:35, ale malý se aspoň stačil vyčváchat v bazéně, když se moře bál.Přiznám se: jsem větší „teplomil“ a odpoledne mě do bazénu nikdo nedostal.Večer už totiž byla dost zima, přece jen byl konec září a chladné počasí v Evropě ovlivnilo i zdejší klima. Místní se shodli, že tak chladné září nepamatují, dokonce se za celý náš pobyt 4x přihnala bouřka, naštěstí vždy večer nebo v noci. Ráno byla v ulicích potopa, ale pohotoví řekové vodu odsávali cisternami.Jedno odpoledne bylo zataženo a foukal nepříjemný vítr, koupat se nedalo a my jsme využili situaci k procházce po mysu Vagia. Nebyli jsme sami, kazící se počasí vyhnalo lidi z pláží, na mysu to vypadalo jako na Václaváku.Ukázala jsem klukům místo, kam každé ráno chodím, manžel si nasbíral borovicová semínka a potom jsme se vydali po stezce. Překvapilo mě, jak je mys rozlehlý, skály vystřídaly písečno-travnaté plochy, kde se pásly stáda koz. Stezky se úžily, rozšiřovaly, na jedné široké jsme potkali lidi na čtyřkolkách, kteří se proháněli kolem skal. Nebe pomalu začalo černat, sestoupili jsme do malého přístavu, kde jsme narazili na hejno pávů s mláďaty, kteří nám zobali z ruky. Tady na pláži mi připadali spíš jako „na dovolené“.
Foto: Robert Zink
Od přístavu se táhla dlouhá pláž, navazující na Afandou. Na kraji pláže vyrůstaly z písku bílé květy…Neměli jsme tolik času, abychom ji prozkoumali, jednou bych se chtěla na Rhodos vrátit a podívat se na ostatní místa.Do hotelu jsme dorazili s prvními kapkami deště, nakonec se tak rozpršelo, že musel být zrušen řecký večer, který pro nás hotel uspořádal, což nás samozřejmě mrzelo a místní jen kroutili hlavou a divili se, co je tohle za rok, když jindy sotva zaprší…Ráno byly na moři obrovské vlny, pláž byla zatopená až po zídky hotelů, přesto ve vodě pár nadšenců plavalo a já blázen jsem se také odvážila. Přísahám, že už nikdy více neudělám takovou pitomost.Chtěla jsem si vyzkoušet, jaké to je, když vás moře pořádně houpe. Vlny mi podrážely nohy, ale nakonec jsem se přes ně dostala. Po počátečním nadšení z houpání jsem zjistila, že nebude lehké se vrátit zpátky. Obří vlny mě splachovaly víc a víc do moře…plavala jsem ke břehu, co mi síly stačily, ale nemohla jsem se dostat blíž! A manžel si mě klidně točí kamerou.Volala jsem na něj, ale přes hukot mě neslyšel. Pomalu mi docházely síly, když tu mě jedna vlna strhla sebou. Pohrávala si se mnou jako s loutkou, třískala se mnou o kameny a pak mě vyplivla na břeh. Musel na mě být úžasný pohled: kašlala jsem slanou vodu, popadala dech, snažila se vrátit vršek i spodek plavek na své místo a hrabala se na nohy, které mi vlny neustále podrážely. A manžel točí a chláme se na celé kolo! Dokonce mi nechtěl věřit, že jsem se nemohla dostat zpátky, proto jsem mu poradila, aby si to šel zkusit, zatímco jsem si ošetřovala krvácející ranky na nohou.Nasadil si boty do vody a vrhl se do vln. Rázem o ně samozřejmě přišel (a už jsme je nenašli), chvíli se pohupoval na vlnách a pak se snažil dostat zpátky. Nešlo, doplaval tedy k lanům s bójkami a ručkoval až ke břehu, kde ho vlny vyhodily jako mě a taky bez plavek! Pro změnu má i on pěkné video…Oba jsme se poučili a nikdy bychom do rozbouřeného moře již nevlezli.
Druhý výlet na vlastní pěst jsme podnikli do hlavního města Rhodos.Moc jsem se těšila, až na vlastní oči spatřím dominanty ostrova-jelena s laní, větrné mlýny a vstupní bránu k Paláci velmistrů. Tyto symboly ostrova uvidíte prakticky na všech suvenýrech a obrázcích.Na recepci jsme si vyzvedli tašky s jídlem a pitím, které nám na požádání přichystali a šli jsme na zastávku. Autobus jel kupodivu načas a než jsme dorazili do hlavního města, byl natřískaný k prasknutí.Proplétali jsme se ulicemi a obdivovali pevné nervy řidiče, neboť místní „pohodáři“ si zastaví, nechají auto uprostřed silnice a odskočí si do obchodu. Přecpanými ulicemi pak není možné projet na motorce, natož autobusem.Vystoupili jsme na konečné u přístavu MANDRAKI a využili místní wc.Na první pohled vás uchvátí středověké hradby pevnosti, obepínající starou čtvrť města. Staré město je zařazeno do seznamu UNESCO. Pevnost chrání široký příkop, posetý vysokými košatými palmami a pyramidami z kamenných dělových koulí, do pevnosti vede 11 bran.Vydali jsme se příkopem mezi hradbami, ale nebylo v našich silách projít ho celý kolem dokola, za den se stihnout všechno nedá, jednou z bran jsme tedy vešli do staré čtvrti.
Dělové koule v hradním příkopu, Foto: Robert Zink
Tolik památek pohromadě na jednom místě jsme ještě neviděli. Procházeli jsme starobylé uličky, nahlíželi do zákoutí, odpočinuli si na Hippokratově náměstí se středověkou kašnou uprostřed, odkud jsme se vydali Sokratovou ulicí plné krámků s krásnými věcmi (máme odtud spoustu mušlí) k Mešitě Sulejmana I. Nádherného.Ve stínu minaretu jsme usedli na lavičku a načali hotelové zásoby. Ihned po jídle malý usnul na kočárku a my jsme si pochodili další památky. Prošli jsme kolem hodinové věže, od Paláce velmistrů jsme sešli Rytířskou ulicí do přístavu Mandraki, který leží jižním směrem od guvernérského paláce. Vstup do přístavu střeží na dvou sloupech erbovní zvířata ostrova -jelen Elafós a laň Elafína. Stojí v místech, kde v antické době stával Kolos Rhodský a já se nemohla dočkat, až je uvidím. Nejprve jsme na mole obdivovali 3 větrné mlýny, pevnost Agios Nikolaos, která slouží jako maják a pomalu jsme došli k místu, kde by měla stát Elafína…Jenže laň nikde! Zbyla po ní jen díra, zasypaná štěrkem a lešení okolo, později jsme se dozvěděli, že se momentálně opravuje. Myslela jsem, že omdlím…
vlevo: Hippokratovo náměstí s kašnou, vpravo: Elafós a lešení, kde stává ElafínaFoto: Robert Zink
O důvod víc, proč se na ostrov chci u budoucnu vrátit.Vydali jsme se podél hradeb starého města a přístavu, nevěděli jsme, kam dřív skočit, co dřív fotit…hlavní město nabízí spoustu možností a krás.U mola kotví loďky, které jsou zároveň obchůdky s krásnými mušlemi a výrobků z nich.Mariánskou branou jsme prošli zpět do starého města, prozkoumávali další místa a když se Davídek vzbudil, rozhodli jsme se ho vzít do Akvária.Budova s mořskými živočichy se nachází na nejsevernějším místě ostrova a došli jsme k ní podél přístavu Mandraki, pláže a přepychových hotelů. Malý se nemohl dočkat na rybičky a uvnitř se dokonale vyžil. Nečekejte obří akvária ani nepočítejte s návštěvou na několik hodin: jde o menší muzeum podvodního života, v jedné místnosti je pár vycpaných mořských ryb a ve sklepení pak několik akvárií, kde uvidíte kromě ryb i karetu. S dětmi se ovšem vyplatí akvárium navštívit.Od muzea je krásný pohled na protější, pouhé 2km vzdálené, turecké pobřeží. Pláž je široká, písčito-oblázková a ve tvaru jazyka. Pokračovali jsme do Městského parku, dorazili jsme zásoby z hotelu a protože jsme měli ještě chvilku čas do odjezdu autobusu, znovu jsme se vrátili do starého města. K večeru byly všude na hradbách i branách rozsvícené lucerny a město na nás dýchalo neskutečnou atmosférou.Pohlednice č.1: „Nové město“, žlutá budova na špici je Akvárium…
Pohlednice č.2: Staré město obehnané hradbami…
Pohlednice č.3: Dominanty ostrova- Elafós a Elafína (zde na svém místě), pevnost Agios Nikolaos…
Pokud se někdo z vás na ostrov chystá, rozhodně si nesmí nechat ujít návštěvu hlavního města…Autobus jel načas, ale byl totálně natřískaný, jedna paní se slitovala a pustila Davídka sednout. S manželem jsme stáli v uličce namačkaní jako sardinky, ale když jsme viděli ulice zacpané auty a autobus každou chvíli stál nebo pomalu popojížděl ucpanými ulicemi města, vůbec bych si netroufla sem jet autem, radši vydržím stát na jedné noze až do Kolymbie…Druhý den jsme si dali pauzu, aby si naše unavené nohy odpočinuly. Trochu jsme lenošili u bazénu a manžel koštoval míchané nápoje. Šla jsem si na pokoj umýt hlavu a když za mnou kluci dorazili, manžel se smál na celé kolo: Davča si prý došel na bar pro zmrzlinu, jenže lízal pomalu a všechno mu to teklo. Manžel si pak šel umýt polepené ruce opodál pod sprchu a malý využil chvilky nepozornosti. Najednou se lidé kolem rozesmáli, manžel se ohlídne a vidí Davču přisátého na jeho drink. Nechtěl se dát odtrhnout a ještě prý se vztekal…
Tady pomohla samospoušť…
Následující den jsme chtěli vyrazit na pláž Tsambika, bohužel se spoj neukázal, proto jsme se vydali na malou písečnou pláž. Na ní jsme potkali paní s vnoučkem, začali jsme si povídat a malý viděl, jak chlapeček plave v duši a nebojí se. Zkusili jsme ho vzít do vody, během chvíle řádili ve vodě spolu a bylo po strachu. Jen přes vlnky chtěl přenášet a nám spadl kámen ze srdce…konečně si užije i moře.V hotelu jsme měli štěstí na bezva lidičky, jak na místní, tak ostatní. Davídek se kamarádil s Aničkou a když v půli našeho pobytu odletěla domů, pořád se po ní ptal. Naštěstí ten samý den přiletěla Natálka s maminkou Uljanou a babičkou, se kterými jsme si moc rozumněli a chodili jsme spolu k moři. Děti se spolu vyřádily a z moře jsme je ani nemohli dostat.Večer jsme se projeli po letovisku vláčkem, jízda trvala půl hodiny, děti byly nadšené a každému mávaly.Druhý pokus, dostat se na pláž Tsambika, jsme učinili další den po snídani a doufali, že dnes autobus pojede. Po hodinovém zpoždění jsme se dočkali, řidič úsměv na tváři, no a pak se hněvejte…Autobus na Tsambiku zajíždí jen 2x denně přímo k pláži, kde vás vysadí a zpátky jede až odpoledne. Chtěli jsme stihnout oběd, proto jsme se rozhodli zpátky dojít pěšky.Pláž Tsambika je široká, píšečná, cca 1km dlouhá a je obklopena skalami. Od ní je výhled na nezastavěné pozadí, jen skály, kopce, stromy. Na pláži je jedna budka s jídlem a pitím, půjčovna lehátek a slunečníků. Musím říct, že tam je moc hezky, jemný písek tvoří u skal vysoké duny, v moři se dají najít mušle, přesto se mi nejvíc líbila naše oblázková pláž v Kolymbii.Cesta do hotelu byla zážitek sama o sobě a jsem moc ráda, že jsme ji podnikli. Nejprve nás na cestě v kopci obklopilo stádo koz, když viděly Davču, jak se na kočárku cpe rohlíkem.Nedaleko hlavní silnice byla odbočka na ranč s koňmi, které půjčovali turistům na vyjížďky. Hodinka by přišla na 700,- proto jsem v sobě chuť na vyjížďku potlačila a protože jsme nedokázali odhadnout, jak dlouho nám bude trvat cesta zpátky, nemohla jsem se ani jít na koně podívat.U silnice se nacházel pěkný kostelík, památník a úzká cesta vedoucí na horu Tsambika, od níž vede 300 schodů ke klášteru.Krajnice byla dost široká a brzy jsme odbočili na cestu mezi zahradami s olivovými háji. Stali jsme se svědky sklízení oliv kozím způsobem (viz Galerie). Davča se pěkně prospal, než jsme dorazili po hodině a půl k našemu hotelu a rovnou jsme si pochutnali na výborném obědě.Další výlet jsme naplánovali do FALIRAKI, největšího a nejhlučnějšího letoviska ostrova. Přidaly se k nám dva manželské páry a společně jsme vyrazili.
Foto: Oslovený turista
Faliraki je veliké, rušné, všude vysoké budovy, plno lidí, je zde možnost využití adrenalinových sportů ( např.bungeejump), ruské kolo, které večer svítí všemi barvami. Pláž je písečná, dlouhá a čistá s pozvolným vstupem do moře, neváhali jsme se vykoupat. Pobřeží lemují ulice s obchůdky, bary, diskotékami, dovedu si představit, jak večer letovisko ožívá.
Pohlednice Faliraki
Byli jsme vděční za naši klidnou Kolymbii, ve Faliraki bychom se s malým dítětem neubytovali.Asi 3km od Faliraki se nachází zátoka Anthonyho Quina, která kdysi patřila této hvězdě. Dostal ji jako poděkování za to, že natočil na ostrově v r.1960 válečný film „Děla z Navarone“ a Rhodos tak proslavil. Lidé, kteří ji navštívili, o ní hovořili jako o nejkrásnější pláži ostrova. Rádi bychom se do ní podívali, ale časově jsme již nestíhali. Tip na příští výlet…Jak už to tak bývá, každá pohádka jednou skončí a nastane čas k návratu. My jsme si vše dokonale užili, ani jsme nedoufali, že s malým prckem tolik uvidíme.Poslední večer jsme si náležitě užili. Davča s Natálkou tancovali u baru, naši skvělí číšníci Antonio a Georgos jim jako vždy pustili hudbu pěkně nahlas, aby se mohli vyřádit. A když na bar nastoupila Zuzka, přiběhla za mnou Uljana, ať s nimi jedu na diskotéku. Manžel nebyl proti, 2 roky jsem si netrsla, Natálku hlídala babička, mohly jsme tedy vyrazit.Večer se vydařil: přidaly se i 3 polky, Antonio nás nacpal do auta a jelo se. Na nedaleké diskotéce už čekali další zaměstnanci z našeho hotelu a moc dobře jsme se pobavili. Spát jsem šla ve 2 ráno, přesto jsem v 6 šplhala na mys, abych si naposledy vychutnala východ slunce.A věřte, byl za celou dobu ten nejhezčí…Po snídaní jsme začali balit, cestovka nám změnila čas odletu i místo přistání, místo večer jsme odjížděli na letiště už ve 14hod a přílet byl do Prahy. Paráda, kamarád nás měl čekat v Brně. Hodně lidí nadávalo, ale nebylo nám to nic platné.Po sbalení věcí jsme se šli naposledy vykoupat s Uli a Natálkou do moře, holky měly odlétat až za 5 dní.Po obědě nastalo loučení s přáteli, jak českými, tak řeckými. Všichni byli strašně fajn, rádi se s námi vyfotili a pak už jsme nastupovali do autobusu.Musím přiznat, že se mi vůbec nechtělo domů! Ze všech zemí, kde jsme strávili dovolenou, se mi Rhodos nejvíc „zaryl“ pod kůži. Jednou se sem určitě vrátím…Při spatření letiště za denního světla jsme shledali, že leží přímo na pobřeží s výhledem na Turecko. Z moderní odletové haly, která byla pravým opakem příletové, se nám naskytl krásný výhled.Malý prospal jak cestu sem, tak odbavení a probudil se až chvíli před nástupem do letadla, kdy jsme odevzdávali golfáč do zavazadlového prostoru.V letadle jsme seděli nakonci, tedy opět výhodná pozice. Davča se rozhodl, že zpáteční let prozlobí, naštěstí měla letuška „zázračný lék“ v podobě bonbonů…Po celou dobu letu bylo zataženo a později jsme se doma dozvěděli, že celých 11 dní u nás pršelo.S Blue-Style však již nikdy více, autobus do Brna jsme si museli s ostatními stejně „postiženými“doslova vyřvat, poté nám přidělili střední bus s dědou, který vypadal, že nemá daleko k mrtvici či infarktu. Cesta do Brna byla únavná, delší než let z Rhodosu do ČR, naštěstí ji Davča prospal.Nejenže nám tato cestovka zkrátila o půl dne dovolenou, nebrala ohledy na malé děti, které byly zbytečně vystaveny únavnému a nebezpečnému cestování po dálnici napříč republikou a zkomplikovala nám časově příjezd domů.Ochotný kamarád na nás po oznámení změny příletu čekal v Brně několik hodin a domů jsme dorazili o půlnoci…Dovolenou na ostrově Rhodos doporučuji všem věkovým kategoriím, ovšem s jinou cestovkou…Na ostatní fotografie z ostrova se můžete podívat ZDE.