Naše Klubová kobylka slavila 30.1.2010 své 25. narozeniny, Máří s Pavlem jí přichystali oslavu a kontaktovali Andy a Martu jako organizátorky záchrany. Holky sebou vzaly pár lidiček a já byla mezi nimi…
Na naší společné mailové adrese vyhlásila Marta sbírku na dárek pro Fárynku, každý kdo mohl, přispěl nějakou částkou. Všem patří velký dík…Andy objednala kloubní výživu pro koně Alavis Dual, kterou jsme společně s holkama (Magda, Martina, Zdenka, Andy a já) vyzvedly v areálu veterinární kliniky v Brně. Překvapila nás vyšší cena, než za jakou inzerovali na internetu, ale nechtěly jsme vracet ani pěknou ohlávku ani jeden ze 4 kyblíků přípravku, tak jsme každá ještě něco doplatily a pokračovaly jsme autem k Martě na Dašov.Cestou jsme se stavily v supermarketu pro mrkve a naobědvaly se v jedné třebíčské restauraci.Na Dašově jsme se hromadně přivítaly ( Zuzka dojela před námi) a pak se holky vrhly na pohledy. Mezitím jsem přichystala Fárynce dort:Marta dodala 25 jablek ze své zahrádky, které jsem zbavila ohryzků a do otvorů jsem „zasadila“ mrkve jakoby svíčky. Všechno jsem naskládala na plech, vlezly se jen tak tak…
Foto: Marta Mastná
Čas běžel, nasedly jsme do aut a vyrazily do Záborné, kde nás již očekávali.Po přivítání jsme šli rovnou do ohrady za FAR, byly jsme na ni zvědavé, moc jsme se na ni těšily a také sluníčka rychle ubývalo.Kobylka je krásná, ve skvělé formě, vyšší věk prozrazuje akorát pár stříbrných chloupků na hlavě. Předaly jsme Máří za náš Klub dárky pro FAR, sundala jí přikrývku, nasadila novou ohlávku a také krásnou šerpu se jménem a datem narození, kterou jí nechali s Pavlem vyrobit na zakázku. Fárynka vypadala jako Miss a také se podle toho chovala, vzorně pózovala a předvedla se našim fotoaparátům i ve cvalu ve sněhové nádheře…Postupně jsme se s ní každá fotily a díky Pavlovi, který se ujal fotografování, máme i společnou fotku.
„A sfoukla všech 25 svíček najednou…!“
Foto: Pavel
Začal foukat mrazivý vítr, ještě jsem se podívala na krávy s telátky, ovečky, kozy, na nové stáje, kde má FAR nádherný prostorný box a už jsem pelášila za ostatními do tepla.Horký čaj přišel vhod, také proběhl přípitek šampaňským a z prostřeného stolu se na nás usmívaly výtečné jednohubky a obložené chlebíčky.Zavzpomínali jsme, jenže čas neúprosně běžel, venku černá tma, domů daleko, nastal čas k odjezdu. Rozloučily jsme se a odjížděly s pěkným pocitem…Závěrem bych chtěla říct, že si Máří a Pavla moc vážím, kobylka se u nich má jako v ráji (a všechna ostatní zvířata také), je spokojená a má v sobě stále jiskru, jak nám předvedla svým tryskovým startem z místa ve sněhu za svým stádem.Hřeje mě vědomí, že jsme jí prodloužily život již o dva roky…