Stádo koní na Q-ranči…
Pro každý sraz se Marta snaží vybrat místo, kde se chovají jiná plemena koní. Na minulém sraze jsme měly možnost vyzkoušet kladrubáky a frísy, proč nezkusit třeba westernová plemena?Na doporučení naší členky Zdenky jely Marta s Jitkou omrknout Q-ranch u Bezděkova.Dokonce si domluvily vyjížďku a otestovaly kobylky quarter horse. Majitelé jsou prý velice příjemní, tak se 3.sraz konal 17.-19.4.2009 na Q-ranči…
Můj vlak brzdil v Třebíči v dopoledních hodinách, Marta mě vyhlížela na obvyklém místě a protože jsme měly do odjezdu na ranč pár hodin, napadlo mě poprosit ji, aby mě provedla po památkách Třebíče, jelikož znám jen nádraží a pár restaurací…Marta se ukázala být výbornou průvodkyní, její výklady o historii rodného města neměly chybu, až jsem se zastyděla, jak já toho málo vím o svém městě…Naše trasa z nádraží vedla kolem zajímavého sousoší, které tam nestojí dlouho a zpočátku prý velmi pobuřovalo některé občany:
Foto: Marta Mastná
Foto: Marta Mastná
Ulicí jsme sešly na Karlovo náměstí, kde mě upoutal Malovaný dům s černobílými sgrafity.Přes řeku Jihlavu jsme přešly do Židovské čtvrti, šmejdily jsme v průchodech domů, procházely úzké uličky, Marta mě zavedla k oběma synagogám a potom jsme pokračovaly na třebíčský zámek.
Zadní (nová) synagoga…
Židovská čtvrť Koule Jana Žižky z dob dobývání zámku…
Třebíčský zámek
U portálu, Foto: Marta Mastná
Ukázala mi okna, kde dřív pracovala v archívu, hned vedle nádherné baziliky sv.Prokopa, je odtamtud krásný výhled na město a řeku…Měla jsem možnost vidět i školu, kam Marta chodila, dnes v ní má pár místností Equi-sport, kde jsem jí pomohla vybrat krátké chapsy.Pěkně jsme se prošly a vyhládlo nám, sešly jsme zpět na Karlovo náměstí a sedly si do jedné restaurace na gyros s hranolkama. Olizovala jsem se až za ušima…Zanedlouho nás Milan vyzvedl a odjeli jsme na Dašov.Odpoledne pro nás přijela Zdenka s přítelem, který nás odvezl na Q-ranch u pramene Dyje.Byla jsem strašně zvědavá a moc jsem se na všechno těšila. Při spatření ranče a přírody kolem něj jsem byla úplně nadšená: prostorné stáje, krytá jízdárna, nekonečné výběhy a kolem dokola louky a lesy…Všude v ohradách se páslo okolo 50-ti koní všech barev a strakatých odstínů, v zastoupení tří plemen: appaloosa, quarter horse a paint horse.S majiteli jsme se potkali před jídelnou, právě se chystali na vyjížďku, řekli nám, ať jdeme dál, ubytujeme se a uděláme si pohodlí, vyhoupli se do sedel a s klidem odjeli. Zůstaly jsme stát s otevřenou pusou- přece jen nás neznají a dají nám takovou důvěru…Náš údiv pokračoval, když jsme procházely jídelnou a na stole ležel jen tak notebook…Prošly jsme útulnou jídelnou s krbem, vynosily jsme si věci nahoru, vybraly si pokoje a pohodlně se rozvalily v křesílkách společenské místnosti s krbem a bublajícím jezírkem. Prosklenou stěnou jsme měly výhled na výběhy s koňmi a na lesy, prostě paráda.
Náš pokoj
Společenská místnost v africkém stylu
Postupně se začaly sjíždět další členky, některé dorazily v pátek jako my, jiné během sobotního dopoledne, radost ze setkání nebrala konce…
Foto: Olga Jirků…………………………
Po ubytování ostatních jsme hromadně vyrazily s fotoaparáty k ohradám, přestože dost foukal chladný vítr. S holkama jsme si vytipovaly koně, které bychom rády měly zítra pod sedlem.Večer pan Petr Hawerland zaháněl stáda koní, rychle jsme se natlačily na verandu a přestože nám drkotaly zuby zimou, vydržely jsme se koukat, dokud poslední koník nezmizel ve stáji.Potom jsme se pohodlně rozvalily v hale u beden s pohledy, povídaly jsme, vyměňovaly, kupovaly, když tu nás překvapila paní Karla Mendlová mísou plnou ovoce! Pro dnešní den jsme s jídlem nepočítaly, každá jsme měly sebou nějakou tu sváču, protože jsme nebyly ještě kompletní a jídlo jsme měly zajištěné až od zítřka. Kolektivně jsme se shodly, že to od ní bylo pěkné…
Chytře vymyšlené stylové zábradlí…
Zkrátka se k nám pěkně chovali už od příjezdu, dali nám svou důvěru a po celé dny se o nás vzorně starali.Na pokoji jsem byla tentokrát se Šárkou a Olčou, měly jsme jeden z pokojů úplně nahoře, byly celé obložené palubkama a říkalo se jim kajuty. S holkama jsme si ještě dlouho povídaly, než jsme si řekly „Dobrou“.Další den ráno jsme byly v pohotovosti u výběhů a číhaly s foťáky na vyhánění koní.
Líbilo se mi, že jsme mohly kdykoliv chodit do stájí a vůbec kamkoliv, bez dohledu, celý ranč na mě dýchal rodinnou pohodou a za všechny si dovolím říct, že jsme se cítily moc dobře.Dalším příjemným překvapením byla jídla, která pro nás připravovali přímo majitelé se dvěma pomocnicemi. Ať už šlo o snídani, oběd nebo večeři, mohly jsme si vybrat z několika chodů, jídla byla výborná, pestrá a dokonce nechyběl moučník!
Foto: Marta Mastná………………..
Pavel s Máří, kteří se ujali Fárynky…………
Věříte, že se mi sbíhají sliny ještě teď?
Napravo můj talíř PŘED a nalevo můj talíř PO
Po výborné snídani jsme se začaly připravovat na vyjížďku. Do terénu nás jelo 6 členek a paní Karla, která mezi nás rozdělila kobylky quarter, sama si osedlala vysokého chlaďase Honzu.Marta s Jitkou měly jasno, vyžádaly si Geri ( Topsail Playgirl) a Gil ( Topsail Girl Jac), které už znaly.Monika si moc přála jet na paint horse Dafné, normálně ji nikomu z cizích nepůjčují, protože je prý tak trochu magor, ale udělali výjimku.Olča dostala Citu ( Cheetah Peppy Zippo ), Terka sedlala Peny ( Penelopy Peppy Jess) a já jsem paní Karlu ukecala na Růžu ( Miss Rose Hollywood).Kobylky jsme si mohly samy očistit, nauzdit , nasedlat ( některé holky poprvé vyzkoušely westernová sedla a byly spokojené) a v 10:30 jsme s nimi vyrazily ze stáje.Venku už na nás čekaly ostatní holky, díky kterým máme spoustu pěkných fotek.Foto: 4x Andy Hrabovská
Olča s Citou, Foto: Martina Mertenová Foto: Milan Mastný
Důležitý hovor, Foto: Zdenka Švaříčková Růžena a já, Foto: Šárka Syručková
Růžu zaujal můj klobouk Vyrážíme….2x foto: Šárka Syručková
Jitka sebou vzala své „prskátko“, jak mu sama říkala a paní Karla se nabídla, že nás potom někde na loukách vyfotí.Monika s Dafné jely vepředu, paní Karla lot uzavírala a vždycky nám říkala, kde můžeme cválat, kam odbočit a kde se sejdeme. Přece jen Honza těm stíhačkám nestačil a nechtěla ho zbytečně honit, ten kůň měl hodně za sebou, jak nám vyprávěla.Hned na první louce jsme zažily pravý quarterský odpich „třista z místa…“Během chvíle jsme letěly po louce, i když jsme se snažily koně nepouštět naplno.Byla to paráda, velkou rychlost jsme si vychutnaly dokonale. Na jedné louce nás Karla seřadila a fotila, ještě dnes ji vidím, jak otěže držela nohama, aby měla volné ruce pro foťák, Honza chvíli nepostál, přesto fotila ostošest! Pak nás nechala odcválat k větrným elektrárnám a čekala na nás, než se vrátíme. Připadala jsem si jako ve filmu „Sedm statečných“, jen ta sedmá nás fotila.Hodinu jsme dávno přetáhly, paní Karla to ale nijak neřešila, nespěchala a udělala pěkné fotky, za které jsme jí poděkovaly.
Foto: Karla Mendlová
Monika s Dafné. Foto: Karla Mendlová Po vyjížďce. Foto: Šárka Syručková
Po návratu jsme kobylky mohly samy odvést do ohrady. Také jsme shledaly, že dorazil Milan a jsme tedy kompletní…Ve 13 hodin jsme si pochutnaly na výborném obědě, po kterém část členek odpočívala a druhá část se vydala na procházku po ranči s fotoaparáty v pohotovosti. Chtěly jsme obejít výběhy dokola, místy jsme přelézaly ohradník, jinde jsme se draly kopřivami.
Foto: Olga Jirků…..
Zvědavá hříbata přiběhla až k nám, hromadně na nás zírali a Míšin Alfík si s nima chtěl hrát.Obešly jsme ranč celý dokola, procházka nám prospěla, prošly jsme zase stájemi, nakoukly do kryté haly, kde se konaly Jezdecké závody a pak jsem překecala Jitku, aby vylezla na loď, kde se vžila do role Rose z Titanicu. Co mi to dalo práci, hudrovala, že ji vždycky do něčeho naženu a ona pak dostane vynadáno…
V zábavě jsme pokračovaly ve společenské místnosti na peci a také jsme se fotily s různými věcmi.
Holky se nám zamilovaly…
Foto: Marta Mastná
V jídelně jsme si vyslechly poutavé vyprávění pana Hawerlanda o Africe, kde vlastní ranč a spoustu půdy, chová antilopy, koně, mohly jsme nahlédnout do alb s fotkami. Zaujal mě fakt, že hodina jízdy na koni v JAR stojí stejně, co kůň.Při shlédnutí fotoalba z west. závodů mi došlo, že si paní Karlu pamatuji ze závodů u nás v Horce n.M., kde vyhrála tyče a já trail, proto mi byla pořád povědomá, tak jsme si spolu zavzpomínaly.Některé členky se mezitím vydaly s Alfíkem na procházku. Venku už byla tma, když
nám najednou místní dívka přinesla v náručí Alfíka se slovy: „Tady máte toho sprosťáka…“Milý Alf venku využil tmy a zdrhnul Míše zpátky na ranč za fenkou. Marta ho převzala, zavřela ho k Míše do pokoje a zavolala jí, že je v pořádku, aby ho venku holky nehledaly.Po výborné večeři jsme měly v pohodlných křesílkách společenské místnosti pyžamovou párty…Aniž bychom se domluvily, sešly jsme se postupně všechny v pyžamech, uvelebily se a vzpomínaly, na přetřes přišly veselé historky, trapasy, vyprávění…dost jsme se nasmály.Ani se nám nechtělo jít spát a vydržely jsme klábosit hoooodně dlouho.Ráno se nám ani nechtělo vstávat a balit se. Naposledy jsme si prošly stáje, pomazlily se s koníky, fotily jsme na boxech cedulky se jmény koní, protože zapamatovat si je nebylo jednoduché. Po výborné snídani jsme stihly vyfotit vyhánění stád na pastvinu, snosit věci dolů a nastalo loučení, které nemám tolik ráda.
Poděkovaly jsme p.Hawerlandovi a p.Mendlové za skvělou péči, kterou nám věnovali a postupně se rozjely ke svým domovům.Cestovala jsem autem s Monikou, Terkou a Martinou do Brna a potom vlakem až domů.Děkuji Martě za skvělou organizaci, všechno bylo přesně tak, jak jsem si představovala, díky tomuto srazu jsem poznala další krásné místo a fajn lidičky.Panu Hawerlandovi a paní Mendlové děkuji za skvělé přijetí nás všech…
A ještě jedna fotka na závěr….
Foto: Milan Mastný