Jitka poprvé ve Šternberku…20.-22.6.2008

Tak jak si Marta oblíbila Petra Bendeho, naše milá Jíťa se zamilovala do skupiny Chinaski a začala sjíždět veškeré koncerty po republice i mimo ni. Jeden z koncertů byl v nedalekém Prostějově a při té příležitosti nás navštívila…

S Jitkou ve městě. Foto: náhodný kolemjdoucí Jíťa se vyžila s naším synkem v plácání bláta…


Z Jitčina příjezdu jsem měla velikou radost a naplánovala jsem pár „kulturních vložek“. Byla u nás 3 dny a já se snažila, aby si domů odvezla ty nejpestřejší vzpomínky…Po nutném odpočinku po dlouhé cestě za volantem až z Chomutova, jsme vyrazily ven, abych jí ukázala naše město…Šternberk. Kromě památek jsme nevynechaly ochutnávku místní točené zmrzliny, kterou jsem jí nechala posypat barevnýma kuličkama.
Cestou ke hradu jsme se natolik zabavily, že jsme přišly pozdě, proto jsme jeho návštěvu musely odložit, zato jsme udělaly pár fotek kolem hradu. Jistí vandalové nám dopomohli k nápadu u informační tabule : byly v ní dvě díry, akorát na naše hlavy. Ale kdo nás vyfotí?Nikde nikdo, když tu se zjevila babička (jako v pohádce) a sama se slovy: „Dejte sem ten aparát, to já zvládnu levou zadní…“obsadila se do role fotografa. Jitka jen šeptla: „No to dopadne!“Pravda, stařenka tiskla oko, kam neměla: „Prdlajs v tom vidím…“a disley jí ani po vysvětlování nic neříkal. Učinila několik pokusů, bohužel jsme na každé fotce chyběly. Pak se stal zázrak a zde je výsledek:

Jde o kuriozní foto, neboť tabule je dávno vyměněna… Zde pomohla samospoušť…

Cestou zpět přes náměstí Jitku zaujal vodotrysk a neváhala na „umělecké dílo“ vedle něj vylézt.
Večer u nás na zahradě proběhlo grilování makrel, náš malý Davča si Jitku hned oblíbil.Další den jsme dopoledne jely za koníky do Těšíkova. Vzaly jsme sebou i sousedku Nikolku, která tam se mnou jezdí.Počasí přímo vybízelo k vyjížďce po rozkvetlých loukách. Holky si nejdřív vyzkoušely trail na jízdárně, Nikolka jela na Tamarce a Jitka na Árnym (jsem moc ráda, že měla možnost vyzkoušet si ho, dnes už by to nebylo možné kvůli zranění nohy), pak jsme vzaly koně do terénu. Běhala jsem za nimi s foťákem a užila jsem si to maximálně…

Cestou zpět jsme nechaly koníky volně pást a vrhly jsme se na kvanta jahod, červenající se v trávě. Zastavily jsme se i na místní Těšíkovské kyselce, aby Jitka okoštovala, co nám to tady teče.

Foto: Nikča Horáková
Večer odjela Jíťa na koncert a další den jsme dopoledne navštívily šternberský hrad.O trapasy nebyla nouze: když se průvodkyně ptala, jestlipak víme, která hra na světě je nejstarší, nějak mi, k pobavení všech přítomných, pološeptem uniklo „flaška“. Chudera průvodkyně na chvíli zapomněla text a já byla rudá až za ušima.Po skončení prohlídky si šla Jitka zakoupit pohledy hradu, turistickou známku a také pro razítko do deníku. Paní nás potom nasměrovala do místností, kde právě probíhala výstava historických kostýmů s tím, že vzadu na věšáku jsou kostýmy, které si můžeme obléct a vyfotit se v nich, což jsme s radostí uvítaly: to bude sranda!Každá jsme draply šaty, které se nám nejvíc líbily a šup do kabinek. Odvedle se ozývalo funění, jak se Jíťa do šatů soukala a nadávání, jestli si jako myslí, že byly dřív všechny ženské jako proutky… Co na tom, že se nedaly dopnout, na fotku to stačilo…Nezapomenu na to, jak jsme chtěly vylézt z kabinky a v místnosti bylo najednou přelidněno. Přidušeně jsme se chlámaly, pak jsme si řekly: no tak co? a poprosily jednoho muže, aby nás vyfotil.Úžasný

Foto: neznámý muž
Jitka se uvelebila na trůně, také pózovala s figurínami vojáků a já jsem si střihla kankán i se známou melodií po místnosti dokola… Vyřádily jsme se dokonale a když jsme odcházely, dívka, sedící na okně vedlejší místnosti, povídá: „Děkujeme za návštěvu…“a koutky jí cukaly od smíchu.RozpačitýMyslela jsem, že se propadnu, vůbec jsme si jí nevšimly. No aspoň se pobavila, takové případy tam nemívají každý den.Odpoledne jsme navštívily hrad Sovinec, kde legrace pokračovala. Uvnitř hradu se nacházela velmi zvláštní expozice a my jsme toho využily:

Foto: Jitka Blechová

Zaujaly nás stříkačky na klystýr…
Při výkladu průvodce na nádvoří jsme brebentily, až se jistá starší dáma ohradila, což Jíťa polohlasně okomentovala slovy: „Já za to nemůžu, že je nahluchlá…“a na dámě bylo vidět, že to zaslechla. Proč se mi chce vždycky nejvíc smát, když se to nehodí?Smějící se Zkrátka s Jitkou se člověk rozhodně nenudí, zažijeme hromadu legrace a vždycky se těším na další setkání…

Hrad Sovinec v plné parádě