S Martou Mastnou, zakladatelkou Klubu sběratelek, se známe pár let, ale připadá mi, jako bychom se znaly odjakživa…
Dříve jsem jezdívala pomáhat s poníky (nejen) do Pardubic na „Koně v akci“ jako ošetřovatel, vodič a jezdec v jedné osobě.V té době jsem už sbírala koňské pohlednice, po kterých jsem se dokázala neúnavně pídit. Vynaložila jsem nemalé úsilí, než jsem oběhla všechny trafiky a papírnictví a byla vděčná za každý kousek, který se mi podařilo sehnat, přitom mnohdy nešlo o kompletní série. Než jsem poznala Martu, má skromná sbírka čítala něco přes 300 pohledů.Stánky v Pardubicích vždy slibovaly větší množství nových kousků.Bylo to v září 2002, při slavnostním nástupu s koňmi před tribunami jsem si všimla, že nás Marta vyfotila (fotku mám dodnes v albu).Ve chvilce volna jsem obcházela stánky, až jsem narazila na její, kde měla obrazy, samolepky, pohledy a jiné pěkné věci.Při spatření tolika pohledů, které v mé sbírce chyběly, mi málem vypadly oči z důlků…S nadšením jsem se vrhla na její krabice a brzy vedle začala růst pěkná hromada.Současně se mnou braly krabice útokem i další nadšenci, samozřejmě mě potěšilo, že nejsem jediný pohlednicový maniak, že na této planetě existuje takových „exemplářů“ více. Současně na mě padla nervozita, co když mi někdo právě vybere ty NEJ kousky z jiné bedny?Prožívala jsem napětí, radost, sběratelskou vášeň a nervozitu současně.Bylo mi jasné, že na pohledy padne většina peněz, co jsem sebou měla, ale nešlo odolat.Když jsem se pak s balíkem v ruce loučila, nabídla mi Marta členství v Klubu sběratelek, což jsem s nadšením uvítala. Dostala jsem formulář k vyplnění a brzy jsem se stala jeho členkou.A získala jsem mnohem víc: přátelství této jedinečné osůbky…
V přídapě zájmu o členství v Klubu sběratelek navštivte stránky Marty Mastné…